Poslední politickou popravou, nebo přesněji justiční politickou vraždou, byla podle mých nejlepších vědomostí poprava čtyřiadvacetiletého dělníka Roberta Bareše, vykonaná na Pankráci dne 6.12.1979.
Pro mladší připomínám, že tři mladí muži se v květnu 1978 pokusili utéct do Německa, zmocnili se autobusu se studenty říčanského gymnázia a tyto studenty vzali jako rukojmí.
Na hranici uvěřili slibům pohraničníků a rukojmí propustili. Po jejich propuštění spustila pohraniční stráž střelbu, při které byli zabiti dva muži – jeden z únosců (Milan Bareš) a nešťastný řidič autobusu Jan Novák. Přestože bylo před soudem prokázáno, že smrtící výstřely, které zabily Jana Nováka, padly ze samopalů pohraničníků, byl za jeho smrt odsouzen k popravě další z únosců – Robert Bareš.
Jednalo se o očividnou justiční vraždu, jen lituji, že si již nevzpomínám na jména soudců, kteří trest smrti u Krajského soudu v Plzni nad Robertem Barešem vynesli, ani neznám jména soudců, kteří trest smrti na Nejvyšším soudě potvrdili a Roberta Bareše poslali na smrt.
Všem, kteří se budou pohoršovat nad výrazem "justiční vražda" a dělat ze mě obhájce násilníků, říkám, nejde mi o osobní charakteristiku bratranců Barešových.
Jde mi o to, že líčení sedmdesátých let jako šedivé idyly chatařů a chalupářů, je nepravdivé a zkreslující. Justiční vraždy neskončily v roce 1960, jejich pachatelé žijí dosud mezi námi. Nebo lépe řečeno, my dosud žijeme mezi nimi a s nimi.
P.S. Dodatečně mne pamětníci zašlých pořádků upozornili na generálporučíka pohraniční stráže Františka Šádka, velitele zásahu proti Barešovým a spolustrůjce smrti nevinného řidiče autobusu Jana Nováka. Klubu českého pohraničí pak vděčím za odkaz na stránky s generálovou fotografií použitou v perexu.